Šípková Růženka
P. I. Čajkovskij
Šípková Růženka
S odstupem více než deseti let po uvedení Labutího jezera (op. 20, 1875/6) představil Petr Iljič Čajkovskij na baletní scéně Spící krasavici – Šípkovou Růženku, příběh z rozsáhlé pohádkové sbírky bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen (1812-15).
Hudba Šípkové Růženky (1888/89) stále inspiruje choreografy velkých scén k rozvinutí celého spektra tanečních prvků klasického baletního umění, které si tak vždy znovu nachází nové obdivovatele. Každé nové provedení je ovšem náročné na uchování klasické choreografické čistoty, přičemž je ale třeba režijně ozvláštnit představení, aby i znalý divák byl opět okouzlen nestárnoucím romantickým příběhem. Choreograf a režisér Jiří Horák využívá svých bohatých zkušeností s klasickou baletní školou a své vysoké nároky přenese na baletní soubor DJKT. Vznikne tak představení, které překvapí i naplní očekávání.
Tvůrci
- Režie a choreografie:
- Jiří Horák
- Kostýmy:
- Tomáš Kypta
- Scéna:
- Jaroslav Milfajt
- Asistenti choreografie:
- Zuzana Pokorná, Jan Kadlec
- Inspice:
- Petr Šmaus
Osoby a obsazení
- Růženka:
- Mami Mołoniewicz / Afroditi Vasilakopoulou / Victoria Roemer
- Princ:
- Karel Audy / Justin Rimke / Gaëtan Pires
- Šeříková Víla:
- Mami Mołoniewicz / Abigail Baker
- Carabosse, zlá víla:
- Lýdie Švojgerová / Sara Antikainen
- Král:
- Miroslav Hradil
- Královna:
- Martina Drbušková
- Ceremoniář:
- Jiří Žalud
- Víla něžnosti:
- Abigail Baker / Luisa Isenring / Avril Wieland
- Víla bezstarostnosti:
- Kristina Pires
- Víla štědrosti:
- Victoria Roemer / Margarida Gonçalves
- Víla odvahy:
- Shiori Nirasawa / Andronika Tarkošová
- Suita Carabosse:
- Riccardo Gregolin, Thierry Lynn Jaquemet, Karel Roubíček, Giacomo Mori
- Přítelkyně Růženky:
- Margarida Gonçalves, Luisa Isenring / Avril Wieland, Victoria Roemer / Shiori Nirasawa, Andronika Tarkošová
- Kavalíři:
- Angelos Antoniou / Miroslav Suda, Mátyás Sántha, Gaëtan Pires, Justin Rimke / Karel Audy
- Dále tančí:
- sbor baletu DJKT, děti baletní školy DJKT a externisté
Fotografie z inscenace
Autor fotografií: Irena Štěrbová
- Uvádíme s reprodukovanou hudbou.
- Premiéra původní inscenace 21. listopadu 2009.
- Obnovená premiéra 16. června 2021 ve Velkém divadle. Inscenace po obnovené premiéře je uváděna na nahrávku.
- Délka inscenace je uvedena včetně 1 přestávky.
Napsali o nás
ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA JE SKVOST
Baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni opět dokázal, že patří k republikové špičce. Vytvořil další z řady precizních a originálních baletních představení, kterými si získává diváky. Šípková Růženka je po všech stránkách skvělá. Výpravná, ale bez zbytečné pompy a okázalosti. Ladná a elegantní. Milá i oslňující. Inscenační tým našel ideální výraz pro křehkost i napětí Čajkovského pohádkového příběhu. Zasadil jej do výtvarné podoby výtečně korespondující s tématem i hudbou. Efekt scény Jaroslava Milfajta spočívá v její čisté jednoduchosti a nádherných projekcích opticky prodlužujících jeviště. Ve hře světel a stínů, světelných barevných proměnách. Obdobné hodnocení platí i pro kostýmy Tomáše Kypty perfektně vystihující postavy i ducha celé inscenace. Výborná choreografie a režie Jiřího Horáka beze zbytku naplněná precizními výkony všech tanečníků pak udivuje svojí velkorysostí (velké baletní scény) a přitom smyslem pro detail a odlehčující drobnokresbu (scéna pletařek). Škrty, jak je avizoval šéf baletu Jiří Pokorný, dílu beze sporu prospěly. Děj se nerozmělňuje a plně se koncentruje na hlavní linku příběhu. Představení má tak větší gradaci, což je přínosné pro malého diváka. A absence některých tanečních čísel umožňuje soustředit se na ústřední dvojici Prince a Růženky, které patří celé velké finále. Ivona Jeličová a Miroslav Hradil opět potvrdili svoji virtuozitu, jistotu a cit pro vystižení postav, které na jevišti ztvárňují. Výtečnou volbou bylo obsazení role zlé víly Carabosse ženou. V premiéře ve výborném podání Martiny Drbuškové. Kostýmy, celkové pojetí role, družina skřetů doprovázející Carobosse je dostatečně děsivým kontrastem k něžným vílám a hlavní „kouzelnici“ - Šeříkové víle lásky, citlivě ztvárněné Martinou Diblíkovou. Tu dokonale doplňuje suita ostatních vil - elegantní Víla něžnosti Nikoly Pažoutové, rozverná Víla bezstarostnosti Misaki Mochizuki, bezprostřední Víla štědrosti Moniky Mašterové a živelná Víla odvahy Jarmily Dyckové. Výborně je vystavěn i obraz celého královského dvora s královským párem, s dětmi a dvořany včetně nepřehlédnutelné úlohy ceremoniáře (J. Žalud). Soubor baletu podpořil pod taktovkou Tomáše Braunera i orchestr, u nějž je třeba ocenit krásná houslová sóla. Stylově čistá, precizně a procítěně podaná Šípková Růženka na plzeňské scéně dokazuje, že klasika osvěžená nápaditou choreografií není muzejním exponátem, ale živoucím skvostem. Který těší, ke kterému se chceme vracet. Až na ni půjdete, nezapomeňte své ratolesti doma. Malé i ty větší. Dospělí i děti - všichni si v ní najdou něco, co je potěší, uchvátí, co budou obdivovat. A jedna předpověď na závěr: Šípkovou Růženku zcela jistě potká osud ostatních klasických baletů, kterými se pyšní plzeňská scéna. Nespočet repríz a vždy mohutný aplaus publika.
Gabriela Špalková, MF DNES 23. 11. 2009
ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA ZAUJALA KOUZLEM POHÁDKY
Jako vždy excelovala vynikajícím výkonem i křehkým ztvárněním role Růženky Ivona Jeličová. Zazníval pro ni potlesk na otevřené scéně a byla na ni i znovu vyvolávána. Potleskem na scéně ještě za tance obecenstvo odměnilo Miroslava Hradila v úloze Prince. Svým suverénním tanečním výkonem i v obtížných variacích obsáhl celý prostor a dostál pověsti výjimečného sólisty. I partnerská sóla oba protagonisté dokázali brilantně dovést až do tanečně radostné symfonie šťastného konce. Bravurní sugestivní part zlé víly předvedla magická Martina Drbušková. Výborná technickým provedením a výrazem vytvořila v dynamické scéně silné místo celého jevištního provedení. Charakterní úlohy ceremoniáře se i herecky věrohodně zhostil Cenou Thálie oceněný Jiří Žalud, jemuž věrného poslíčka zosobnil na jevišti již ostřílený žák Baletní školy DJKT Kristián Pokorný. S libretem zcela splynula romantická variabilní scéna Jaroslava Milfajta, řešená perspektivou a imaginativní projekcí. Se spoluhrajícími světly a dokonalými pohádkovými kostýmy Tomáše Kypty vytvářely rámec bájnému ději. Emocionální představení navozující svou čistou estetikou příjemnou atmosféru bylo po každém výstupu sólistů i sborů přerušováno potleskem, který v závěru umocnilo nadšení celého hlediště.
Bedřiška Brůhová, PLZEŇSKÝ DENÍK 3. 12. 2009
