Odchod Josefa Schinabka

Řekne-li se umělecko-technický provoz, může se jednat pro někoho o nepříliš srozumitelné spojení dvou odlišných oblastí – umění a techniky. Typického umělce si představujeme jinak než typického technika. Pan Schinabek ale vždy dokázal tyto dvě oblasti vyváženě propojit – dokázal výborně skloubit hlubokou technickou znalost s citem pro umělecké potřeby a specifika divadelního provozu. Zvukovou technologii považoval především za nástroj, který nemá v divadle panovat, ale sloužit. Neustále se vzdělával a držel krok s technologickým vývojem. Kromě spolupráce na inscenacích, pořizování audiozáznamů koncertů či scénické hudby a další umělecko-technické činnosti se v divadle uplatnil také jako servisní technik k nezaplacení. Díky svým znalostem a mnoholeté praktické zkušenosti si často dokázal poradit sám i s komplikovanými servisními problémy. O své znalosti se vždy podělil a můžeme ho považovat za „učitele“ dalších generací zvukařů. 

v roce 2020 za svou dlouholetou profesionální činnost obdržel Cenu Vendelína Budila.

Josef Schinabek byl mistrem zvuku s velkým M a v srdcích kolegů zůstává jako člověk skromný, čestný a spravedlivý.