Rozhovor s autorkou rozhlasové hry o Bedřichu Smetanovi

Rozhlasovou reportážní sonátu s názvem SAMÝ VŘESK A TŘESK uvede soubor činohry v koprodukci s operním souborem v premiéře těsně před Vánocemi na činoherním podcastovém kanálu. K poslechu bude do konce divadelní sezóny.

My vám zatím přinášíme část rozhovoru s autorkou…

Proč si myslíte, že je dnes důležité vyprávět příběh Bedřicha Smetany?

Je to příběh člověka s velkým talentem, s pozoruhodným intelektem, člověka, který je oddán svému umění, ale cítí také společenskou zodpovědnost. Skladatele národní hudby z něj neudělal Zdeněk Nejedlý, Smetana jím už byl z vlastního rozhodnutí. Jeho osobnost a talent se objevily na scéně jako zázrakem. Celou svou bytostí byl výrazem své doby.

Jaký byl váš dosavadní pohled na Bedřicha Smetanu a Elišku Krásnohorskou?

Bedřicha Smetanu jsem měla vždycky ráda, už v 80. letech, kdy jsem se živila jako knihkupecká příručí, jsme s kolegyní rády přehrávaly gramofonovou desku s jeho polkami. Reproduktor byl vystrčený před obchod a lidé vcházeli dovnitř a ptali se, co to hrajeme, že to je pěkné. Poslouchat Mou vlast na zahájení Pražského jara byla u nás doma samozřejmost, během přenosu se vždy setmělo a Tábor a Blaník už zněly – vlastně znějí, dělám to dodnes – z tajemného šera dávnověku.

Elišku Krásnohorskou jsem si oblíbila díky literární historičce a své kamarádce Libuši Heczkové, která mi ji ukázala optikou moderní literární vědy a feminismu. Ukázala mi ji jako neobyčejně odvážnou kritičku. Mám ráda její bílou sochu na Karlově náměstí, která i svou barvou jako by symbolizovala jejího jasného kritického ducha a čistotu jejích úmyslů i činů. Smetana měl štěstí, že ji potkal – a pro ni byla léta spolupráce s ním, i přes jeho hluchotu a trapné okamžiky z ní vyplývající, umělecky nejšťastnější dobou (a byla opravdu mladá, v roce jeho smrti jí bylo 37 let.)

Čím si vás Smetana nejvíce získal a v čem jste se s ním naopak nedokázala ztotožnit?

Získal si mě svým radostným, pozitivním přístupem k životu, smyslem pro humor, hravostí, bezpředsudečností ve věcech kumštu. Při četbě jeho deníků a korespondence mi ho bylo líto pro jeho až trýznivou potřebu lásky (i tělesné), která u něj nesnesla odkladu, takže se ztrapňoval a v případě druhého manželství přivedl do neštěstí sebe i manželku Betty. Nebyla to ale jen jeho vina, lidé jeho doby byli svázáni měšťanskými konvencemi, proti nimž se Smetana explicitně nebouřil (jako Neruda), které mu ale působily životní a citové těžkosti.

Strašně mi je líto smrti jeho tří dětí i první ženy Kateřiny: to muselo být strašné.

Zajímavé a sympatické mi na něm připadá i to, že nebyl nijak zvlášť nábožensky založený, že to byl tělem i duší člověk pozemského života. Neztotožňuji se s ním v mnohém, ale soucítím s ním snad ve všem.

ptal se Vojtěch Frank

Celý rozhovor bude k dispozici v programu k této rozhlasové inscenaci, který bude možné si ode dne premiéry stáhnout na inscenační stránce této inscenace.