S Jiřím Bubeníčkem a Richardem Ševčíkem o Čtyřech řekách

Taneční večer Čtyři řeky uvádíme jako připomínku deseti let od projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Tento jedinečný večer se skládá z děl čtyř choreografů – dvou světových s českými kořeny a dvou zahraničních působících u nás – Jiřího Bubečníka, Petra Zusky, Richarda Ševčíka a Mami Mołoniewicz.

Jiří Bubeníček se řadí mezi nejvýznamnější baletní umělce své generace. Během své taneční téměř 25leté kariéry se vypracoval mezi nejlepší baletní sólisty světa. Choreografii se věnuje od roku 1999 a jeho choreografické portfolio čítá přes sedmdesát titulů, od tanečních miniatur přes abstraktní choreografie až po celovečerní dějové balety. Mezinárodního uznání dosáhl zejména jako choreograf dějových baletů. Společně se svým bratrem založil soubor Les Ballets Bubeníček (2009), je zakladatelem projektů Bubeníček Ballet Masterclasses (2023) a Bubeníček International Ballet Gala (2024).

Richard Ševčík, držitel Ceny Thálie za titulní roli v baletu Spartakus a Umělecké ceny města Plzně za choreografii Obraz Doriana Graye, působí v DJKT od roku 2005, od roku 2009 na postu sólisty. Diváci ho mohou znát z rozmanitých, charakterově odlišných rolí. Svůj choreografický talent uplatňuje jako autor především celovečerních tanečních inscenací, z aktuálního repertoáru připomínáme taneční drama Srdce nebo balet Geiko vycházející ze skutečného příběhu japonské gejši.

Můžete čtenářům přiblížit svou choreografii, která bude součástí tanečního večera Čtyři řeky?
Jiří: Ravelovo Bolero se svou stále sílící rytmickou melodií s mimořádným vyvrcholením pro mě vždy bylo hlubokým zdrojem inspirace. Tento smyslný kousek evokuje témata sexuality, touhy a jemné rovnováhy mezi osobními vášněmi a společenskými omezeními. Zkoumá, jak dalece může člověk využít jeho přitažlivosti, než ztratí kontrolu, jak je v tomto baletu znázorněno vrcholnou konfrontací se třemi muži. Život je věčný tanec mezi skrytými touhami a společenskými možnostmi, kde se tajné vášně a sexuální touhy prolínají s omezeními reality, posouvají hranice toho, co je považováno za přijatelné, a zkoumají hlubiny lidských emocí. Bolero mělo premiéru v červenci 2023 na zahajovacím slavnostním koncertu Festivalu Krumlov. Jsem hrdý na to, že tanečníci z baletu Semperoper znovu oživí tento pozoruhodný balet, který s vámi oslaví svou plzeňskou premiéru. Choreografie slavily velký úspěch v loňské premiéře a již dostaly nabídky na nadcházející známá baletní gala v Německu i jinde.

Richard: Pro tento večer jsem si zvolil příběh Čarodějova učně. Vidím jej jako nekonečný boj mezi dobrem a zlem, který dennodenně prožíváme každý z nás. V něm nám může pomoci zvítězit jen pevná vůle a čistá láska. Protože kde chybí láska, zůstává jen temnota a beznaděj.

Jak připravujete své choreografie? Mátě všechny kroky promyšlené před vstupem na baletní sál, nebo tvoříte na místě a spoléháte se na pověstnou múzu?
Jiří: Já rád tvořím s ohledem na konkrétního interpreta či tanečníka, se kterým právě pracuji. Často tedy vytvářím choreografii přímo na místě, v sále. Díky mnohaletým zkušenostem už mám ale svůj systém práce, takže někdy přicházím i s choreografií předem promyšlenou. Mám představu o stylu a technice, které chci, aby balet následoval a to mi umožňuje tvořit efektivněji.

Richard: Přímo kroky vymyšlené dopředu nemám. Samozřejmě vycházím ze scénáře nebo konkrétní vize. Při samotné tvorbě se inspiruji hudbou a charakterem jednotlivých tanečníků.

Co nebo kdo vás přivedl k choreografii? Vzpomínáte si na svou první choreografii? Co vám tehdy bylo inspirací?
Jiří: Odjakživa mě bavilo tvořit něco nového. Nejprve jsem se věnoval malbě olejovými barvami, ale později jsem objevil vášeň pro choreografii. Moje první choreografie byla sólo pro chansonový večer, který pořádal můj kamarád, zpěvák a hlavní tvář večera. Rád jsem chodil na jejich zkoušky, a jednoho dne padl návrh, abych vytvořil choreografii na jednu z francouzských písní. Od té doby jsem vytvořil přes 70 choreografií. V současnosti se zaměřuji především na celovečerní balety.

Richard: První pokusy o vlastní tvorbu přišly už na škole. Nejprve spolu s mým spolužákem, pak jsem to zkoušel sám. Účastnil jsem se několika choreografických soutěží, kde jsem získal cenné rady a zkušenosti. První nabídku na celovečerného baletu přišla zde, od šéfa baletu DJKT, a to na Sen noci svatojánské. Byla to pro mne, jako pro začínajícího choreografa, velmi náročná úloha, ale měl jsem z ní velkou radost.

Děkuji za rozhovor.