Helga Golden

Narodila se do rodiny zchudlého metaře (její matka, po níž nejspíš zdědila svůj talent, v době vzestupu Helžiny kariéry učinila vše pro to, aby její jméno nevešlo do dějin, a zůstává tak zahalena tajemstvím) coby Helena Zlatušková v Babicích u Rosic u Zastávky u Brna.[1]

V mládí všechny zaujala svým pěveckým talentem. Časté pobídky otce: „Jestli tu chceš krákat, tak táhni ven,“ vzala bytostně za své a rozhodla se oslnit svým talentem i prestižnější prkna (která znamenají svět), než byla na schůzích delegátů kanalizačního spolku v Babicích u Rosic u Zastávky u Brna. V roce 1919 se už natrvalo přestěhovala do Prahy. Mezi její umělecké vzory v té době patřily zejména Mici Angora, Helen von der Drache a Otýlie Schluberch-Naglová.[2]

Její snažení vecpat se mezi pražskou společenskou smetánku se projevilo tak, že se objevila ve slavném bonmotu: „Baarová má oči mandlové, zatímco Mandlová má oči barové.“ Aktualizované znění bylo: „Baarová má oči mandlové, zatímco Mandlová má oči barové. A Helga Golden je prostě kráva.“ Po nepřijetí v Československu odešla do Velké Británie, kde dosáhla slušné kariéry zejména v němých filmech, pro které byl její soprán jako stvořený. Vystoupila například v prvním filmu Alfreda Hitchcocka Číslo 13 v roli pokojské. Bezvýznamnost role později přinutila Golden k zoufalému činu a filmový materiál, který potají propašovala ze studia, skončil v plamenech krbu na jejím sídle v Peacockshire-upon-Cwmnantcol. Žádná kopie filmu se tedy do dnešních dnů nezachovala.

S nástupem zvukového filmu pro svůj výrazný hlas nedokázala najít uplatnění a na sklonku života se marně snažila oživit svou vyhasínající kariéru tím, že přijala nový pseudonym i identitu. Ale ani jako křehká nordická kráska Hilga Silver se nesetkala s valným úspěchem.

Pochována je na Ústředním hřbitově v Plzni. Důvod je prostý – jednalo se tehdy o nejlevnější hrobové místo v celé střední Evropě.

[1] Tato vesnice skutečně existuje, doporučujeme všem fanouškům opery Faraonova kletba její návštěvu, kulturní vyžití je přibližně stejné jako v době Helenina mládí (tj. žádné), ale každou středu se v místním kulturním domě schází obecní výbor a řeší problematiku kanalizace, která si dokonce zasloužila vlastní kolonku v menu stránky obce (to také není vtip).

[2] Mimochodem vzdálená příbuzná Jiřího Petrdlíka.