Na větrné hůrce
Emily Brontëová
Nenávist je nespravedlivá. Láska ještě víc. Autorka zemřela krátce po vydání svého jediného románu, který podepsala mužským pseudonymem roku 1847. více
Narodila se 9.2. 1978 v Děčíně. Během studií gymnázia (Schola ludus) získala třikrát po sobě cenu za autorskou hru (celorepublikový Divadelní festival soukromých škol v Ústí nad Labem). S Karlem Tománkem, Petrem Michálkem, Jiřím Hánou ad. založila divadelní soubor Hlína. V té době začala s členy Hlíny spolupracovat také s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a její kroky po maturitě vedly díky této zkušenosti ke studiu divadelní dramaturgie a televizní a rozhlasové scénáristiky na JAMU (pedagogické vedení V. Cejpek a A. Přidal). Během studia byla přizvána ke spolupráci v Národním divadle Brno a v Národním divadle moravskoslezském. Absolvovala ve vlastní autorské adaptaci Stevensonova Klubu sebevrahů v režii Jana Mikuláška. Po ostravské spolupráci jí tehdejší šéf činohry NDM Juraj Deák nabídl angažmá. Ostrava se poté stala její dlouhodobou a zásadní divadelní zkušeností (2002-2013). Jako dramaturg se zde podílela na vzniku desítek inscenací, včetně autorských adaptací (Válka s mloky, Královna Margot ad.) Spolupracovala především s Januszem Klimszou, Janem Mikuláškem, Peterem Gáborem a Pavlem Šimákem, a po léta tvořila dramaturgický tandem s Markem Pivovarem. Hostovala jako dramaturg v mnoha inscenacích také v Divadle Na fidlovačce v Praze, kde pokračovala ve spolupráci především s Jurajem Deákem. V roce 2013 kývla na nabídku vytvořit tandem s Natálií Deákovou v DJKT (která se stala novou šéfkou činohry) a s dramaturgyní Marií Caltovou. V Plzni se pak podílela na vzniku inscenací Je třeba zabít Sekala, Srpen v zemi indiánů, Unaveni sluncem, Přátelé generace X, Počestné paničky plzeňské a řady dalších, vytvořila zde i mnoho úprav nebo autorské pohádky, než v lednu 2016 odešla na mateřskou dovolenou. V roce 2017 se na rok vrátila, aby už v roce 2018 spěchala zpátky k plotně při druhé mateřské dovolené. Po druhém těhotenství a také covidové pauze začala opět pracovat pro činohru DJKT, kde dramaturgicky působí dosud. Z jejích posledních inscenací na repertoáru jmenujme třeba tragikomedii Jednou hole, jednou na nože, kterou v české premiéře objevila pro plzeňské publikum.
Klára Špičková spolupracovala i s českou televizí především v populárně naučných cyklech pro mládež (Záhady Toma Wizarda).
Se svou rodinou žije na Berounsku.
Miluje pracovité a pozitivní herce, manžela, protože o divadle neví nic, svůj nový dům a děti v něm.