Václav Bárta st.

Rodák ze vsi Hromnice na Plzeňsku. K divadlu měl blízko od malička – oba rodiče byli ochotníci, a tak i svého syna zapojili do účinkování v některých představeních. Oblíbil si také loutkové divadlo, během 2. světové války v rodné vesnici velmi populární. Již jako žákovi obecné školy (dnes 1. stupeň ZŠ) mu v dětském časopise Mateřídouška vyšla první básnička, což ho povzbudilo v dalším psaní. Během studií vojenského gymnázia mu jeho verše vydaly armádní časopisy Obrana lidu a Československý voják. Po přestěhování do Prahy pracoval jako vychovatel učňů v družstvu Inklemo. Založil a vedl stejnojmenné divadlo malých forem, ve své době velmi oblíbené a úspěšné, pro které psal ve spolupráci s kamarádem Vítem Fialou pořady, scénky, básničky i písničky (výběr vyšel v knížce Jak se chodí za holkama, oceněnou Literárním fondem Československého svazu spisovatelů). V dalších letech vedl Klub mládeže v Domě pionýrů a mládeže v Karlíně, kde začínala řada později populárních osobností a souborů (Jiří Korn, Petr Spálený, Boris Hybner, Karel Vágner, Petr Novotný, Greenhorni aj.). Spoluzaložil soubor Chorea Bohemica, připravoval programy pro přední folklorní soubory, stal se režisérem Československého státního souboru písní a tanců. Průběžně pokračoval v psaní, vydal mnoho knížek (z posledních např. Zvířátka ze ZOO, Knížka o psech), dvě sbírky poezie, spolupracoval s rozhlasem a televizí. Napsal několik stovek písňových textů, např. k filmové pohádce Princezna ze mlejna 1 a 2 nebo ke skladbám svého synovce Dalibora (např. cykly Paměti vrby, Životaběh). Pro Malou scénu DJKT společně napsali také úspěšnou a oblíbenou Muzikantskou pohádku (2016, obnovená premiéra 2021). Založil občanské sdružení History o.s., podporující dětské talenty, vytvořil také projekt Galerie talentů (www.galerietalentu.cz), kde vyšlo už několik knížek s obrázky více jak dvou tisíc dětských malířů. Je nositelem ceny Nadace Život umělce "Grand Prix" za celoživotní dílo. Má sedm dětí, osmnáct vnoučat a čtyři pravnoučata.