Netopýr

Řekne-li se Vídeňská krev, Cikánský baron, Noc v Benátkách či Netopýr, víme, že jde o lehkou ruku skladatele Johanna Strausse mladšího a především široký proud romantických i vtipných, lyrických i dramatických, ale vždy krásných melodií. Netopýr patří k drahokamům operetní tvorby a je tak ceněn, že se bez něj neobejde náhrdelník žádného velkého operního domu.

Některé skvosty mají zajímavý rodný list. Nejprve vznikla ve Francii výborná komedie Le Réveillon z pera L. Halévyho a H. Meihlaca (oba se podepsali pod řadu operetních titulů, ten druhý byl libretistou Hervéeho Mamzelle Nitouche), která se dostala ve Vídni do rukou Karla Haffnera, aby ji posléze pro Strausse upravil Richard Genée (ten zásoboval librety celou první generaci vídeňské operety).

Netopýr byl ve Vídni poprvé uveden v roce 1874 a – světe div se – byl přijat chladně. My dnes z odstupu již víme, že je to signum výjimečnosti; na něco neobvyklého si musí publikum nějaký čas zvykat. Teprve, když Netopýr oslnivě proletěl Berlínem, byl přijat vídeňany o něco vřeleji, ale ve svém rodném městě se dočkal slávy až jako světově uznávaný titul.

Bývá v poslední době dobrým zvykem našeho souboru, že uvede některou význačnou hudebně dramatickou novinku do pěti let od její světové premiéry. Že se vlastně jedná o návrat k dobré tradici, dokládá skutečnost, že poprvé se Netopýr rozezpíval v Plzni v prosinci roku 1879. Tedy pět let po Vídeňské premiéře. To bylo před 132 lety. V první polovině dvacátého století se tento titul vracel na plzeňské jeviště ve velmi krátkých intervalech – 1902, 1905, 1908, 1910, 1914, 1924, 1925, 1931, 1934, 1938, 1942 – zřejmě vždy v jen částečně upravené původní inscenaci a s obměněným obsazením.

V poválečné době byl v Plzni Netopýr premiérován v letech 1958, 1962, 1980 a 1991. Premiérou, která je ohlášena na sobotu 26. února 2011, se tedy Netopýr vrací na plzeňské jeviště po dosud nejdelší odmlce v historii divadla – po plných 20 letech.