Posaďte se na jeviště!
4. 12. 2024 19:20
Pouze jednou, a to 20. prosince, si můžete vychutnat přímo z jeviště melodramy Medea a Ariadna na Naxu. Proč byste si společné představení opery a činohry neměli nechat ujít, si můžete přečíst zde.
Těsně před letošními Vánoci jsme si pro Vás připravili exkluzivní uvedení dvou melodramů Jiřího Antonína Bendy, českého klasika scénického melodramu. Ten navázal na myšlenku Jeana Jacquesa Rousseaua vytvořit jevištní dílo v národním jazyce, kde se mluvené slovo a nástrojová hudba budou střídavě podílet na vytvoření dramatického celku. Jeho ARIADNU NA NAXU a MEDEU uvedeme pouze jednou, a to na jevišti Velkého divadla, na kterém budou sedět i diváci.
Jedná se o společnou inscenaci činohry a opery, proto jsme šéfům těchto souborů položili dvě otázky.
Proč jste si k inscenování vybrali právě melodramy J. A. Bendy Ariadna na Naxu a Medea? Čím jsou podle vás výjimečné?
Jiří Petrdlík: V kontextu nejen českého, ale i světového vývoje melodramu v 2. polovině 18. století je tvorba J. A. Bendy naprosto průlomová, a to jak z čistě kompozičního hlediska, tak i z hlediska kombinace hudebního proudu s textem. A navíc Rok české hudby je vynikající příležitostí, jak poukázat na dílo skladatele, o kterém se učí všichni v dějinách hudby, ale jehož tvorba se objevuje na koncertních pódiích pouze příležitostně.
Apolena Veldová: Oba Bendovy melodramy jsou velmi sdělné většinovému publiku. Příběhy Ariadny i Médey jsou známé všem, kteří se alespoň trochu zajímají o antické příběhy, a zde jsou ještě okořeněné klasicistní hudbou. A forma melodramu, která téměř vymizela z českých jevišť, je zajímavým „bonbonkem“ do skladby činoherního i operního repertoáru.
Formě melodramu se oba věnujete dlouhodobě. Čím vám navždy učarovala a čím může být podle vás zajímavá pro naše diváky právě dnes?
Apolena Veldová: Melodramy jsou pro mě krásnou hereckou příležitostí v komplikovaném žánru. Hledání adekvátních hereckých prostředků je výzvou pro každého umělce, který vyznává krásu slova i krásu hudby. Obě složky se propojují, tím pádem má divák dvojnásobný zážitek. A právě vzájemné obohacování je důležitým faktorem našich životů, což platí i v umění. A v melodramu zvláště.
Jiří Petrdlík: Je to právě specifickou provázaností textu a hudby, která je naprosto jiná než třeba u opery. Ať se již jedná o duodrama, kdy se text s hudbou víceméně střídá, jako např. v dílech J. A. Bendy, nebo romantický melodram, kdy text a hudba plynou paralelně, či o techniky 20. a 21. století, např. voiceband, sprechgesang nebo třeba i beatbox. Je to zkrátka ohromně pestrý svět, kdy hudba a text jsou, nebo by měly být, ve vzájemně velmi vyváženém a provázaném vztahu, a to jak v rovině tvůrčí, tak i interpretační.
