Pohřbené dítě

Za svoji nejslavnější a dnes již takřka klasickou hru obdržel její autor Sam Shepard v roce 1979 prestižní Pulitzerovu cenu. Odehrává se na americkém venkově v blíže neurčené současnosti. V popředí na první pohled stojí generační výměna na rodinné farmě. Ale podstatnější je odhalování toho, co je (v rodině) všechno skryto, tajemství postupně vyvěrají na povrch. Shepardovi šlo o hru angažovanou, ale i zábavnou, a o záměrně hrubý pohled na nefungující systém rodinných frustrací a vztahů, ze kterých se vytratila úcta, láska i tolerance. Shepard byl ve své tvorbě hodně ovlivněný alternativní kulturou 60. let. Jeho hry vytvářejí nový, dá se říci rušivý pohled na Ameriku, Shepard je jiný svým humorem, satirou i zvláštním jazykem. Jeho hrdinové jsou většinou bezcílně putující osamělci, bezvýchodně uvězněni mezi minulostí a zmechanizovanou přítomností. Nejinak lze hovořit právě o námi uváděném Pohřbeném dítěti, které mělo premiéru už v roce 1978 v Magic Theater v San Franciscu (v němž byl Shepard dvorním autorem) a už v říjnu následujícího roku se hrálo v New Yorku v divadle Theater for New York City. V roce 1995 autor Pohřbené dítě přepracoval pro Brooks Atkinson Theater. Úspěšná inscenace, jejímž režisérem byl Gary Sinise, získala v roce 1996 pět nominací na Cenu Tony.